Cestuji ráda po městech a objevuji nuanční i markantní rozdíly
mezi lidmi, mezi způsobem života a využívání veřejného prostoru,
objevuji různá překvapivá náměstí a domy. Jsou města, která vás chytnou
za srdce a polapí hned při prvních procházkách; některá se k vám pomalu
přibližují s ženskou zvědavostí a jiná jsou stále netečně otočena zády k
příchozím.
Londýn. Město, které když navštívíte, tak si
jej zamilujete anebo se vám zprotiví. Je zde cítit velká rychlost pohybu
života, proudí zde hodně lidí po celý den, město je nasycené všemožným
zbožím a informacemi. Různorodé město schovávající svou pravou tvář za
různé masky a převleky, trochu odtažité a přitom na dosah ruky. V
novinách zabalené ´fish&chips´, vychlazený cider, zelené trávníky v
parcích, bílé pihaté tváře, město s usměvavou královnou a jedním z
nejnavštěvovanějších muzeí světa – Tate Gallery. Britská Národní galerie
se sbírkami mezinárodního moderního umění leží v centru města na břehu
řeky Temže.
V roce 2000 se do řady míst co stojí v Londýně
za zhlédnutí, přidalo i toto místo s kulturou. Švýcarští architekti
Jacques Herzog & Pierre de Meuron vyhráli v mezinárodní soutěži s
návrhem kompletní rekonverze nepoužívané cihlové budovy elektrárny s
myšlenkou ponechání původního rázu stavby a hledání nových způsobů
využití jejích vlastností.
Při vstupu návštěvníky omráčí
krásný převýšený rozlehlý prostor bývalé turbínové haly, přístupný
rampou, dlouhý 152 metrů a vysoký přes pět pater, který je pod úrovní
řeky Temže. Hala je využívána k příležitostným výstavám velkých
sochařských projektů.
Architekti zdůraznili průmyslový
charakter stavby. Navržená ocelová konstrukce podporuje stávající
cihlovou fasádu a vytváří v interiéru tři patra galerií různých výšek a
tvarů. Žádný z výstavních prostor není stejný. Prostory galerií jsou
pravoúhlé, čistě bílé s neošetřenými dubovými podlahami, s denním nebo
umělým osvětlením. Světlé prostory jsou v kontrastu s černými nosníky.
Jednotlivé galerie běží v patrech po celé délce budovy a jsou navzájem
propojeny v centrální části hlavními eskalátory projíždějícími skrz
muzeem a propojeny velkými vitrínami s turbínovou halou.
Na
původní střechu elektrárny architekti přidali dvoupodlažní skleněný
penthouse s kavárnou v posledním patře s panoramatickým výhledem na
řeku, jako zaslouženou odměnu pro návštěvníky po procházení jednotlivými
galeriemi. Toto skleněné zakončení severní fasády působí jako vnější
signál vypovídající o změně funkce budovy, které také poskytuje
vynikající osvětlení výstavních prostor.
Před severní
hlavní vstupní fasádou muzea se otvírá předprostor nábřeží s výhledy na
katedrálu sv. Pavla. Celému prostoru přihlíží v centrální části severní
fasády komín vysoký 93 metrů, který v další fázi výstavby bude přeměněn
na vyhlídkovou věž.
Z důvodu velké návštěvnosti a
přeplněnosti muzea, ročně navštíví muzeum kolem pěti miliónů
návštěvníků, hlavně o víkendech; Tate Gallery plánuje rozšíření
výstavních prostor směrem na jih, přístavbou další části jedenácti
podlažní budovy vysoké 64,5 metů navržené stejnou architektonickou
kanceláří.
V roce 2001 získali architekti Pritzkerovu cenu za projekt pro britskou Národní galerii.
Muzeem
se dá procházet jako městem. Z hlavního náměstí Turbínové haly se
dostáváte malými uličkami na menší náměstí a objevujete zákoutí s
výhledy do okolí. Můžete se zastavovat u umění jako v ´ulicích´,
setkávat se tu s přáteli a zajít do kavárny s výhledem na město.
Architekti toto místo proměnili, oživili nábřeží řeky a nabídli lidem
pozoruhodné místo ve městě.
Architekt:
architektonická kancelář Herzog &de Meuron
Autoři:
Jacques Herzog & Pierre de
Meuron – http://www.herzogdemeuron.com/
Lokace: Londýn, Velká Británie
Investor:
Velká Británie
Užitná plocha: 34 500 m2 (+ 3300 m2 Turbine hall)
Realizace: 1999-2000
Užitná plocha: 34 500 m2 (+ 3300 m2 Turbine hall)
Realizace: 1999-2000
Náklady: 134 mil Liber
Aktuální program v centru
umění:
Damien Hirst –britský výtvarný
umělec, jedním z nejvlivnějších umělců své generace. Zabývá se malířstvím,
instalací, plastikou a dalšími výtvarnými technikami.Jedním z jeho témat
je smrt. Proslavil se sérií skutečných zvířat naložených do formaldehydu. Jedná
se o první významný přehled jeho díla po dobu dvaceti let.