Jako někteří putují za vínem a lahodným jídlem, jiní za krásami řeckých chrámů, tak já cestuji a pozoruji architekturu, která vytváří prostor kolem nás, prostor ve kterém žijeme. V mém putování za předem vyhlédnutými architektonickými cíli mi zanechalo silnou vzpomínku město Sinnes. Malé portugalské rybářské město ležící jižně od Lisabonu se stavbami orientovanými k moři, s životem soustředěným kolem něj. Oceán zde byl vždy hlavním cílem pozorování místních lidí. Tento vztah je příkladem těsného spojení Portugalska s oceánem a kulturou, která z něj vzešla. Portugalci rádi nehlasně pozorují moře, koukají se zasněni do dálek oceánu ze sedadel svých automobilů a jejich výrobci si rádi často tento motiv přivlastňují pro své reklamy.
Cestovala jsem za Centrem umění a objevila krásné město. Na hlavním místě vstupu do centra města postavili architekti z ateliéru Aires Mateus nové centrum umění. Místo beroucí úlohu prostředníka k propojení historické a moderní části města. Umělecké centrum obsahuje různorodé aktivity vytvářející ze stavby jedinečné místo: výstavní místnosti, knihovna, čítárna, koncertní místnost, auditorium, různé malé sály, počítačové učebny, historické archívy a příležitostným café prostorem pod úrovní střechy s výhledem přes město na oceán.
Budova z vnější strany působí dojmem historických hradeb, kdy ze soklu vyrůstá čtveřice podélných hmot s vloženými atrii. Jednotlivá podlaží jsou zavěšena po vzoru mostních konstrukcí z obvodových stěn. Tato konstrukce umožnila v suterénu naprostou volnost a prostorovou variabilitu a v přízemí nerušené výhledy napříč celou budovou i spojení s venkovním městským životem. Robustnost stavby tu koketuje s lehkou transparentností a průhledy jednotlivými prostory exteriéru a interiéru. Pěší ulice prochází jakoby skrz dům, kdy v přízemí je interiér vstupu a knihovny propojen s ulicí pásovým zasklením podél celé stavby na výšku člověka. Ulice je rozšířena do interiéru. Sedíc uvnitř v přízemí centra vnímám chodce venku a naopak. Při vstupu z ulice do domu po malé subtilní lávce je návštěvníkovi celý princip uchopení prostoru naservírován v celé své kráse. S průhledem do podzemních prostor galerie se může rozhodnout, kam se vydá.
Architekti vytvořili světlou tuhou skořápku pro jemný přirozeně prosvětlený bílý interiér. Stěny a stropy jsou bílé a na podlahách se leskne bílý mramor. Je to dokonalá hra se světlem a různými výškami jednotlivých prostor budovy. Průchody přirozeného světla do podzemních výstavních prostor jsou až neuvěřitelné. V letních měsících prostory pod úrovní ulice působí jako prozářená jeskyně. Z podzemí domu je možné průhledy vidět nebe a také nečekaně dotknout se ´stropu´, díky malým světlým výškám výstavních prostor. Hlavní sál auditoria je přes celou výšku bloku. Při procházení jednotlivými instalacemi po rampách spojujících jednotlivé úrovně, si ani člověk nepovšimne, že podešel ulici a nachází se na druhé straně.
Na celém programu centra umění je krásný volný vstup do budovy s variabilní nabídkou v průběhu celého roku. Je to místo s nábojem a sršící energií.
Cestovala jsem za Centrem umění a objevila krásné město. Na hlavním místě vstupu do centra města postavili architekti z ateliéru Aires Mateus nové centrum umění. Místo beroucí úlohu prostředníka k propojení historické a moderní části města. Umělecké centrum obsahuje různorodé aktivity vytvářející ze stavby jedinečné místo: výstavní místnosti, knihovna, čítárna, koncertní místnost, auditorium, různé malé sály, počítačové učebny, historické archívy a příležitostným café prostorem pod úrovní střechy s výhledem přes město na oceán.
Budova z vnější strany působí dojmem historických hradeb, kdy ze soklu vyrůstá čtveřice podélných hmot s vloženými atrii. Jednotlivá podlaží jsou zavěšena po vzoru mostních konstrukcí z obvodových stěn. Tato konstrukce umožnila v suterénu naprostou volnost a prostorovou variabilitu a v přízemí nerušené výhledy napříč celou budovou i spojení s venkovním městským životem. Robustnost stavby tu koketuje s lehkou transparentností a průhledy jednotlivými prostory exteriéru a interiéru. Pěší ulice prochází jakoby skrz dům, kdy v přízemí je interiér vstupu a knihovny propojen s ulicí pásovým zasklením podél celé stavby na výšku člověka. Ulice je rozšířena do interiéru. Sedíc uvnitř v přízemí centra vnímám chodce venku a naopak. Při vstupu z ulice do domu po malé subtilní lávce je návštěvníkovi celý princip uchopení prostoru naservírován v celé své kráse. S průhledem do podzemních prostor galerie se může rozhodnout, kam se vydá.
Architekti vytvořili světlou tuhou skořápku pro jemný přirozeně prosvětlený bílý interiér. Stěny a stropy jsou bílé a na podlahách se leskne bílý mramor. Je to dokonalá hra se světlem a různými výškami jednotlivých prostor budovy. Průchody přirozeného světla do podzemních výstavních prostor jsou až neuvěřitelné. V letních měsících prostory pod úrovní ulice působí jako prozářená jeskyně. Z podzemí domu je možné průhledy vidět nebe a také nečekaně dotknout se ´stropu´, díky malým světlým výškám výstavních prostor. Hlavní sál auditoria je přes celou výšku bloku. Při procházení jednotlivými instalacemi po rampách spojujících jednotlivé úrovně, si ani člověk nepovšimne, že podešel ulici a nachází se na druhé straně.
Na celém programu centra umění je krásný volný vstup do budovy s variabilní nabídkou v průběhu celého roku. Je to místo s nábojem a sršící energií.
Architekt: architektonická kancelář Aires Mateus
Autoři: Manuel & Francisco Aires Mateus - http://www.airesmateus.pt/
Lokace: Rua Cândido dos Reis, Sinnes, Portugal
Investor: Câmara Municipal de Sines
Užitná plocha: 8065 m2
Realizace: 11/2005
Lokace: Rua Cândido dos Reis, Sinnes, Portugal
Investor: Câmara Municipal de Sines
Užitná plocha: 8065 m2
Realizace: 11/2005
Náklady: 8,2 mil Eur
Aktuální program v centru umění:
LAVA WALKS = fotografie Teresy Huertas- Průzkumné a poetické vize krajinářské fotografie.
Aktuální výstava fotografických prací ukazuje spojení lidských zkušeností a mýtických míst. V územích, která se vyznačují šíří, hloubkou a velkými kontrasty, Teresa Huertas využívá své tělo jako nástroj a komunikuje jako partner s uměleckou krajinou. Na fotografiích evokuje některé historické pojmy z estetického ideálu krajiny a její vztah k rozjímání, jako romantickému ideálu. Síla realistického zachycení a dokumentu fotografie přírody putuje mezi hyper-realismem a poetickým zkoumáním krajiny. Kurátorkou výstavy je Tavares Emily.