Summertime. The livin´s easy.

English * 04. Ghent / S.M.A.K. / architekt Koen Van Nieuwenhuyse

This time I would like to travel to small gallery in city in Belgium that fascinated me by its size and endless offer of nightlife where I found ´place with the culture´.

In the north-western part of Belgium is a beautiful historic city Ghent, on the confluence of the rivers Scheldt and Leia. It is a popular tourist destination thanks to attractive largest amount of the protected historical monuments from all Belgian towns. The city is unique in its range of pedestrian zones in the central part created in the seventies and became the largest urban centre without cars in Belgium where you will feel pleasure to stroll through the city and fully enjoy it. It´s a city full of day and nightlife. Ghent, university town with lots of students with wide range of cafes, restaurants, original noisy bars, pretty shops in small streets and along the river with interesting small galleries.

I discovered here a discreet art gallery S.M.A.K. with a variety of exhibitions and occasional events. S.M.A.K. is primarily a house for art, artists house, where artists can work and also to live. In its earlier form of casino building dates from 1949. Discreet symmetrically designed two-storey building consists of a building in front façade with monumental halls connected and oriented around. The building has clear graceful proportions.

Conversion of the building was designed in nineties by the architect Koen Van Nieuwenhuyse whose major task was to solve the access of natural light into the central part, to create the offices for the representation of the museum and sequence of the solution space for variable and flexible solution for permanent and temporary exhibitions.

The problem with natural light penetration into the core of the building architect solved by three deep notches to the building, which created a great lit lobby and adjoining two corridors with a height of fourteen meters covered by glass roof.

Upon entering the building I was excited by banked bright entrance hall with a black floor with straps for the jackets as you visit friends, with the possibility of sitting in café or library.

In the lobby Dutch designer Maarten van Severen designed massive long black counter growing from the floor and alone decorate the white huge space.  

Pleasantly active exhibition spaces are bright, doesn´t disturb the character of the exhibited objects. In ground floor gallery is a permanent collection and the floor is used for its more open character for the temporary exhibitions. The building has the possibility of sufficient flexibility to be able to offer new solutions and changes of the exhibition spaces to provide to visitors spaces for relaxation and meditation. Gallery is not a spectacularly large and consequently to the city has a human scale. When you browse in the individual exhibition rooms, at the end you feel a little desire for a small following.

For the offices was added another floor on the roof of the gallery. When workers go for long working hours through the dark night; the glass office box shines as the lighthouse over the city.

Visit the museum delighted me several times and I felt in love with the city. It left me in my heart great memories and desire to return there again someday.

Architect: Koen Van Nieuwenhuyse

Author: Koen Van Nieuwenhuyse

Location: Ghent, Belgium

Investor: city of Ghent
Project area:  m2

Realization: 1999

Web:  http://www.smak.be/

Actual exhibition Tate gallery:

TRACK –Unique artistic experience. 41 international artists were invited to create new works that give the opportunity to (re) discover the city.

 Chambres d'Amis – here S.M.A.K.  combines the presentation of collections made in 1986.

Walking in Prague - Žižkov / housing renovation

 

Revitalizace paneláku v Lupáčově ulici, Žižkov, Praha 3

Ráno vstáváte do práce, na procházku se psem, na nákup. Upravíte se a vyrazíte ven mezi lidi. Už za dveřmi bytu je to ´venku´. Všímáte si svého okolí za dveřmi vašeho bytu? Zajímáte se o prostor kolem sebe venku? Přecházíte z prostoru bytu do prostoru práce a někdy to vezmete přes hospodu na růžku a nevnímáte nic kolem sebe? 

Panelové domy vyrostly v tomto místě v osmdesátých letech minulého století místo původních činžovních, které byly zbourány v rámci plánované asanace starého Žižkova.

Započatá revitalizace v roce 2009 za shruba půl miliardy (často uváděná cena jejími protivníky) zahrnuje výměnu oken, zateplení a rekonstrukce vnitřních prostor včetně výměny bytových jader, realizace střešních nástaveb a výstavba podzemních garáží. A to vše za přítomnosti nájemníků.  
 
Nespokojenost nájemníků je odpovědí na tento pohozený míč. Nebo tu jde především o ´zbytečnou´ rekonstrukci, která samozřejmě zvedla cenu bytů a Češi přeci rádi bydlí v oprýskaném a několikrát přemalovávaném prostředí ve svém kutlochu v patře nad ulicemi. To přeci stačí. Na co opravy? Vždyt je to ještě dobré na dalších několik let.
Proč se nám tolik líbí, když jedeme na dovolenou do západní části Evropy. Líbí se nám upravené ulice, opravené domy, zájem o své prostředí ve kterém bydlím. Kdy se Češi začnou zajímat o své okolí, o prostro za dveřmi?

Realizátor: Sdružení "Regenerace Lupáčova - Subterra - ESB"
Architekt/projektant: A plus spol. s r.o., Praha
Investor: Městská část Praha 3, zastoupená Investiční a rozvojovou Praha 3 a.s.

04. Ghent / S.M.A.K. / architekt Koen Van Nieuwenhuyse

Tentokrát bych zajela do malé galerie v belgickém městě, které mě okouzlilo a dostalo svým rozměrem a nekonečnou nabídkou nočního života. Kdy jsem zde objevila ´místo s kulturou´ v každém směru!
V severozápadní části Belgie, západně od Bruselu ´metropole Evropy´, leží krásné historické město Ghent, na soutoku řek Šeldy a Leie. Je oblíbeným atraktivním cílem turistů díky největšímu počtu chráněných historických památek ze všech belgických měst. Město je unikátní svým rozsahem pěších zón v centrální části města, která vznikla v sedmdesátých letech a stala se největším městským centrem bez aut v Belgii, kde budete cítit rozkoš při procházce městem a naplno si ho užívat. Je to město plné denního i nočního života. Univerzitní město se spoustou studentů s širokou nabídkou kaváren, restaurací, hlučných originálních barů, s malebnými obchůdky rozsetými v malých uličkách a po nábřeží řek a zajímavými galeriemi.
Objevila jsem zde nenápadnou galerii S.M.A.K. s pestrou nabídkou výstav a příležitostných akcí. Kdy S.M.A.K. je především domem pro umění, domem umělců, kde umělci mohou pracovat, ale také žít. Ve své dřívější podobě kasina pochází budova z roku 1949. Nenápadná symetricky navržená dvoupodlažní budova se skládá z přední budovy v průčelí s napojenými monumentálními halami orientovanými kolem ní. Budova má ladné čisté proporce.
Rekonverze budovy kasina na muzeum byla provedena v devadesátých letech podle návrhu architekta Koen Van Nieuwenhuyse, jehož zásadním úkolem bylo vyřešení přístupu přirozeného osvětlení do centrální části, vytvoření kanceláří pro zastoupení muzea a vyřešení návaznosti jednotlivých prostor pro proměnlivé a pružné řešení permanentních i dočasných výstav.
Problém s proniknutím přirozeného osvětlení do jádra budovy architekt vyřešil třemi zářezy do objektu, kterými vytvořil velkou prosvětlenou vstupní halu a na ni navazující dvě chodby o výšce čtrnáct metrů s prosklenou střechou s možností prosvětlení centrálních prostor.
Při vstupu do budovy mě nadchla převýšená světlá vstupní hala s černou podlahou, s ramínky na kabátky jako při návštěvě přátel, s možností posezení v kavárně anebo knihovně. Ve vstupní hale navrhl holandský designér Maarten van Severen dlouhý masivní černý pult vyrůstající z podlahy a osamocený v prostoru zdobí převýšený bílý prostor.
Příjemně působící výstavní prostory jsou světlé, nenarušující ráz vystavovaných objektů. V přízemí galerie je stálá sbírka a patro je využito pro jeho otevřenější charakter ke krátkodobým výstavám. Budova má možnost dostatečné flexibility, aby byla schopna nabízet stále nová řešení změn výstavních prostor a poskytnout návštěvníkům prostory k relaxaci a rozjímání. Galerie není okázale velká a v návaznosti na město má lidské měřítko, kdy při procházení jednotlivými místnostmi na konci pocítíte malou touhu po malém pokračování.
Pro kancelářské prostory bylo přidáno další patro na střeše muzea, kdy pracovníci při delší pracovní době září prosklenou kanceláří jako maják nad městem.
Návštěva muzea mě několikrát potěšila a do samotného města jsem se zamilovala. Zanechalo mi v srdci velkou vzpomínku a touhu se tam zase někdy vrátit.

Architekt: Koen Van Nieuwenhuyse
Autoři: Koen Van Nieuwenhuyse
Lokace: Ghent, Belgie
Investor: město Ghent
Realizace: 1999
Web: http://www.smak.be/

Aktuální program v centru umění:

TRACK – jedinečný umělecký zážitek. 41 mezinárodních umělců bylo vyzváno k vytvoření nových děl, které dávají možnost (znovu) objevovat město.
Chambres d'Amis – zde S.M.A.K. spojuje prezentaci ze sbírek vytvořených v roce 1986.

Marianne.cz * 04. Ghent / S.M.A.K. / architekt Koen Van Nieuwenhuyse

http://www.marianne.cz/clanek/6169/mista_s_kulturou_4_ghent_mestske_muzeum_soucasneho_umeni.html

English * 03. London / Tate gallery / architekti Herzog & de Meuron

I love to travel and discover nuance, minuscule and striking differences between the people, between the life style and the way how to use the public places around us, I discover different surprising variety of the squares and houses in cities. They are the cities that can capture your heart and catch you by your first walking through, some are coming closer to you with the feminine curiosity or others are still passively rotated back to all visitors.
London. The city when you visit, so you can fell in love with or start to hate it immediately. There is so much to feel the movement speed of life, here flow lot of people through the city during the whole day, the city is saturated with all sorts of goods and information. London, diverse city hiding his true face behind various masks and disguises, a little distant and while on touch. Wrapped in newspaper ´ fish&chips´, chilled cider, green grass in parks, white freckle faces, city with the smiling queen and one of the most visited museum in the world – Tate gallery, the British National Gallery with the collections of international art located in the city centre on the bank site of the river Thames.
In 2000 the number of places in London, what is worth seeing, added also this place. Swiss architects Herzog & de Meuron won the international competition to design a complete reconstruction unused power building from bricks with the idea of keeping the original character of the building and finding new ways to use its features..
At the entrance are visitors stunning by beautiful large elevated area of the former Turbine hall, accessible by ramp, 152 meters long and high over five floors, which is below the River Thames. The Turbine hall is used for occasional exhibitions of large sculptural projects.
The architects brought out the industrial character of the building. Proposed steel frame supports the existing brick façade and create in the interior three floors of galleries of different heights and spaces. Any exhibition space is the same. The exhibition spaces are orthogonal, pure and with untreated oak floors, with a day or artificial light. The bright spaces are in contrast with the black beams. Each floors of gallery runs along the entire length of the building and are interconnected in the central part of the main escalators, passing through the museum and connected with the Turbine hall by large displays.
On the original roof architects added a power glass penthouse duplex with café on the last floor with glorious panorama view over the river, as the deserved reward for the visitors passing the gallery. This glass ending on the north façade testify as the external signal indicate the changing function of the building which also provide the excellent illumination of the exhibition spaces. Towards the river extend the waterfront path with the dominant chimney in the middle of the entrance square with the height 93 meters which in next phases of construction will be converted into a lookout tower.
Due to large attendance and overcrowding in museum, during the year visit museum about 5 million visitors, especially on weekends; Tate gallery plan to expand exhibition spaces to the south, another extension of the eleven-storey building height 64.5 meters, designed by the same architecture office.
In 2001 the architects won the Pritzker price for the project of British National Gallery.
Through the museum you can walk as in the city. From the main square Turbine hall you get by narrow streets on the smaller squares and discover the brilliant views on the surroundings. You can stop by the arts as in the streets, to meet here with friends and go for a coffee with overview on the city. Architects transformed this place, revived the backside of the river and offered to people a remarkable place in the city.

 

http://www.tate.org.uk/modern/

Marianne.cz * 03. London / Tate gallery / architekti Herzog & de Meuron

http://www.marianne.cz/clanek/5956/mista_skulturou_3_londyn_tate_gallery.html

03. London / Tate gallery / architekti Herzog & de Meuron

Cestuji ráda po městech a objevuji nuanční i markantní rozdíly mezi lidmi, mezi způsobem života a využívání veřejného prostoru, objevuji různá překvapivá náměstí a domy. Jsou města, která vás chytnou za srdce a polapí hned při prvních procházkách; některá se k vám pomalu přibližují s ženskou zvědavostí a jiná jsou stále netečně otočena zády k příchozím.

Londýn. Město, které když navštívíte, tak si jej zamilujete anebo se vám zprotiví. Je zde cítit velká rychlost pohybu života, proudí zde hodně lidí po celý den, město je nasycené všemožným zbožím a informacemi. Různorodé město schovávající svou pravou tvář za různé masky a převleky, trochu odtažité a přitom na dosah ruky. V novinách zabalené ´fish&chips´, vychlazený cider, zelené trávníky v parcích, bílé pihaté tváře, město s usměvavou královnou a jedním z nejnavštěvovanějších muzeí světa – Tate Gallery. Britská Národní galerie se sbírkami mezinárodního moderního umění leží v centru města na břehu řeky Temže.

V roce 2000 se do řady míst co stojí v Londýně za zhlédnutí, přidalo i toto místo s kulturou. Švýcarští architekti Jacques Herzog & Pierre de Meuron vyhráli v mezinárodní soutěži s návrhem kompletní rekonverze nepoužívané cihlové budovy elektrárny s myšlenkou ponechání původního rázu stavby a hledání nových způsobů využití jejích vlastností.

Při vstupu návštěvníky omráčí krásný převýšený rozlehlý prostor bývalé turbínové haly, přístupný rampou, dlouhý 152 metrů a vysoký přes pět pater, který je pod úrovní řeky Temže. Hala je využívána k příležitostným výstavám velkých sochařských projektů.

Architekti zdůraznili průmyslový charakter stavby. Navržená ocelová konstrukce podporuje stávající cihlovou fasádu a vytváří v interiéru tři patra galerií různých výšek a tvarů. Žádný z výstavních prostor není stejný. Prostory galerií jsou pravoúhlé, čistě bílé s neošetřenými dubovými podlahami, s denním nebo umělým osvětlením. Světlé prostory jsou v kontrastu s černými nosníky. Jednotlivé galerie běží v patrech po celé délce budovy a jsou navzájem propojeny v centrální části hlavními eskalátory projíždějícími skrz muzeem a propojeny velkými vitrínami s turbínovou halou.

Na původní střechu elektrárny architekti přidali dvoupodlažní skleněný penthouse s kavárnou v posledním patře s panoramatickým výhledem na řeku, jako zaslouženou odměnu pro návštěvníky po procházení jednotlivými galeriemi. Toto skleněné zakončení severní fasády působí jako vnější signál vypovídající o změně funkce budovy, které také poskytuje vynikající osvětlení výstavních prostor.

Před severní hlavní vstupní fasádou muzea se otvírá předprostor nábřeží s výhledy na katedrálu sv. Pavla. Celému prostoru přihlíží v centrální části severní fasády komín vysoký 93 metrů, který v další fázi výstavby bude přeměněn na vyhlídkovou věž.

Z důvodu velké návštěvnosti a přeplněnosti muzea, ročně navštíví muzeum kolem pěti miliónů návštěvníků, hlavně o víkendech; Tate Gallery plánuje rozšíření výstavních prostor směrem na jih, přístavbou další části jedenácti podlažní budovy vysoké 64,5 metů navržené stejnou architektonickou kanceláří.

V roce 2001 získali architekti Pritzkerovu cenu za projekt pro britskou Národní galerii.

Muzeem se dá procházet jako městem. Z hlavního náměstí Turbínové haly se dostáváte malými uličkami na menší náměstí a objevujete zákoutí s výhledy do okolí. Můžete se zastavovat u umění jako v ´ulicích´, setkávat se tu s přáteli a zajít do kavárny s výhledem na město. Architekti toto místo proměnili, oživili nábřeží řeky a nabídli lidem pozoruhodné místo ve městě. 

Architekt: architektonická kancelář Herzog &de Meuron

Autoři: Jacques Herzog & Pierre de Meuron – http://www.herzogdemeuron.com/

Lokace: Londýn, Velká Británie

Investor: Velká Británie
Užitná plocha:  34 500 m2 (+ 3300 m2 Turbine hall)
Realizace: 1999-2000

Náklady:  134 mil Liber

Web:  http://www.tate.org.uk/modern/

Aktuální program v centru umění:

Damien Hirst –britský výtvarný umělec, jedním z nejvlivnějších umělců své generace. Zabývá se malířstvím, instalací, plastikou a dalšími výtvarnými technikami.Jedním z jeho témat je smrt. Proslavil se sérií skutečných zvířat naložených do formaldehydu. Jedná se o první významný přehled jeho díla po dobu dvaceti let.

Light is freedom / Lacaton&Vassal / loft living in low-cost housing in Mulhouse

´Freedom is something we try to accomplish with all of our work´ says Anne Lacaton.Daylight, of course, means light that comes from the outsider, but it is also chat we can see from the inside to the outsider. They explain that the boundaries of a home extend as far as one can see and that maximising daylight from the inside to the outsider is one of the fundamental design paradigms.One thing we always try to do is to avoid walls. We have to produce floors, columns and beams. No walls It is a question of freedom and maximising capacity. Each time we design a building we ask, ´what could be the maximum degree of openness for a bedroom or a bathroom? These  questions not only have to do with daylight but also with the possibility of going from inside to outside.

reSITE | Prague | 21.-27. May

Reinier de Graaf (OMA, NL)
Jan Gehl (Kodaň, DK)

http://www.resite.cz/



Five Questions To Reinier De Graaf

http://popupcity.net/2010/06/five-questions-to-reinier-de-graaf-oma/

English * 01. León / MUSAC - Museo de Arte Contemporáneo de Castilla y León

In honour of the Spanish architects Luis Mansilla (1959-2012) who died in late February, starting the cycle of text – places with culture – just selected museum in León.
The places with culture could remind us the importance of public spaces that surround us, where we spend our time, where we can approach to art.
The former royal city of León, located in the northeaster part of Spain attracts attention for its beautiful historical buildings, gothic cathedral and Romanesque basilica. At the turn of the millennium, the city government decided to explore the possibilities of linking the present with the medieval image of the city and continue the cultural development, to offer a place where people can come and spend it with art.
The Spanish architects proposed for the city MUSAC, Museum of Contemporary Art of Castile. For people in León the museum has become an icon, a place for meetings and leisure. Museum is built in the peripheral part of the city.
The main entrance facade will impress you by its colourful. When architects designed the museum, they were seeking for some connection between the medieval city and the possibilities of using new technologies in processing. They digitalized mosaic glass windows of the cathedral and computer-derived colour range brought to the front glass facade. Created a colourful facade of the museum, which creates a public square. Towards the colour variations near the entrance facade turns into a grey-blue.
The apparent simplicity and scale of cultural art centre hidden variable flexible structure.
Construction effects playful, but in fact is subject to a rigorous system. One floor building is constructed of precast concrete elements and consists of a set of diamond and rectangular rooms, which are linked together, with the possibility of mutual interconnection of individual variability in space separated by a door through the entire height.
The space between the exhibition spaces are filled with internal courtyards, which is lit with skylights and elevated vertical while offering attractive vistas. Light grey interior simple smooth glossy floor, complete with mat walls brighten ribbed ceilings highlighted lighting.
Museum collection includes works from the nineties to the present. In addition to exhibition space is also a base for various cultural activities.
Architects designed beautiful elevated spaces that don’t disturb your smooth walk through the museum. Space, according to the authors, should promote links between people and nature, artefacts and events. You feel here as visiting with friends. These spaces will let you meditate. It’s charming place where you can come anytime. We travel for beauty and interesting history, attract us the past. Let’s discover the architecture of today.
For design of the building architects got the European Prize for architecture - Mies van der Rohe Award 2007. The evaluation panel noted that the museum is a place where art breathes well and where the blurred distinction between private and public, between work and rest, between life and art.

´I am starting to think that space is not a significant part of our preoccupations in life. Just time, that spills and slips between our fingers when we try to catch it.´ Luis Moreno Mansilla.

www.musac.es

English * 02. Sinnes / Centrum umění / architekti Francisco a Manuel Aires Mateus

Like someone travel for wine and delicious food, the others to see the beauty of Greek temples, so I'm travelling and observing architecture that creates space around us, the space in which we live. In my travel ways to objective pre-architectural aims it left a strong memory of the city Sinnes. A small Portuguese fishing town south of Lisbon, with buildings oriented to the sea, with life centred on him. The ocean here has always been the main objective observation of the local people. This relationship is an example of a close connection with the ocean and Portuguese culture that emerged from it. Portuguese like to watch the sea silently, staring dreamily into the ocean far away from the seats of their cars and their advertisement often like to appropriate this theme.

I was travelling for the Centro de Artes and found a beautiful city. On the main entrance point to the city to centre is built by the architecture office Aires Mateus modern Cento de Artes. This place in city is taking the main role to link the historical and modern part of the city. Centro de Artes contains the variety of activities generating unique place: exhibition spaces, library, reading room, concert hall, auditorium, various small rooms, computer laboratories, historical archives and occasional café space under the roof with the overview across the city on the ocean.

The building from outside impression as the historic walls which grows from four longitudinal base materials with embedded atriums. Individual floors are suspended like bridge structures along the lines of the exterior walls. This design allows complete freedom in the basement and spatial variability and in the ground undisturbed views across the building and connection to life outside. The robustness of the building is playing with the light transparency of individual spaces and vistas between the exterior and interior.

Pedestrian street to center walks through the house, when the ground floor is the interior of entry and libraries connected with the street by glazed belt along the entire height of buildings on human’s high. Street is extended into the interior. Sitting inside the ground floor perceive the outside pedestrians and vice versa. Enter from the street to the Centro de Artes by a small subtle bridge offer to visitor grasp the principle laid out space in all its glory. Vista to the underground to gallery can visitor decides where to go.

The architects created a light rigid shell for fine naturally bright white interior. The walls and the ceilings are white, on the floors shine white marble. It's the perfect play of light and different heights of the spaces inside. Transit of natural light into the underground exhibition space is incredible. In summer time the spaces below street level acts as an illuminated caves. From the basement you can see through vistas blue sky and also unexpected touch to ceiling, thanks to the low heights of small exhibition spaces. The main auditorium is height on the whole height of one block. Going through the install exhibitions by ramps connecting the individual levels, not even one noticed that pass beneath the street and is located on the other side. On the whole program of the art center is a wonderful free entry into with a variable range offer throughout the whole year. It is a place with charge and energy.



www.centrodeartesdesines.com.pt

Marianne.cz * 02. Sinnes / Centrum umění / architekti Francisco a Manuel Aires Mateus

  

02. Sinnes / Centrum umění / architekti Francisco a Manuel Aires Mateus

Marianne.cz 

http://www.marianne.cz/clanek/5850/mista_skulturou_2_centrum_umeni_v_sines.html

Marianne.cz * 01. León / MUSAC - Museo de Arte Contemporáneo de Castilla y León

01. León / MUSAC - Museo de Arte Contemporáneo de Castilla y León


Marianne.cz
 
http://www.marianne.cz/clanek/5828/mista_s_kulturou_1_musac_muzeum_soucasneho_kastilskeho_umeni.html

Sushi . Taste . Susceptibility .

Sushi.

So many different taste in one bite.




 

Public Space.

So many different places around.

. a bunch of cats in the city . Trutnov . Czech republic .

 ... a bunch of cats walking through the city of Trutnov.

Sculptures made by M. Gabriel are alive and made 

amazing the outside space.The town hall bought the sculptures 

from the artist from the exhibition and placed them in front 

the theater. The bunch has seven bronz  animals covered 

by the structure created from the wallnut shells. height 60cm.

amazing. alive. on touch. 

http://www.michal-gabriel.cz/real1022.php 

02. Sinnes / Centrum umění / architekti Francisco a Manuel Aires Mateus

Jako někteří putují za vínem a lahodným jídlem, jiní za krásami řeckých chrámů, tak já cestuji a pozoruji architekturu, která vytváří prostor kolem nás, prostor ve kterém žijeme. V mém putování za předem vyhlédnutými architektonickými cíli mi zanechalo silnou vzpomínku město Sinnes. Malé portugalské rybářské město ležící jižně od Lisabonu se stavbami orientovanými k moři, s životem soustředěným kolem něj. Oceán zde byl vždy hlavním cílem pozorování místních lidí. Tento vztah je příkladem těsného spojení Portugalska s oceánem a kulturou, která z něj vzešla. Portugalci rádi nehlasně pozorují moře, koukají se zasněni do dálek oceánu ze sedadel svých automobilů a jejich výrobci si rádi často tento motiv přivlastňují pro své reklamy.
Cestovala jsem za Centrem umění a objevila krásné město. Na hlavním místě vstupu do centra města postavili architekti z ateliéru Aires Mateus nové centrum umění. Místo beroucí úlohu prostředníka k propojení historické a moderní části města. Umělecké centrum obsahuje různorodé aktivity vytvářející ze stavby jedinečné místo: výstavní místnosti, knihovna, čítárna, koncertní místnost, auditorium, různé malé sály, počítačové učebny, historické archívy a příležitostným café prostorem pod úrovní střechy s výhledem přes město na oceán.
Budova z vnější strany působí dojmem historických hradeb, kdy ze soklu vyrůstá čtveřice podélných hmot s vloženými atrii. Jednotlivá podlaží jsou zavěšena po vzoru mostních konstrukcí z obvodových stěn. Tato konstrukce umožnila v suterénu naprostou volnost a prostorovou variabilitu a v přízemí nerušené výhledy napříč celou budovou i spojení s venkovním městským životem. Robustnost stavby tu koketuje s lehkou transparentností a průhledy jednotlivými prostory exteriéru a interiéru. Pěší ulice prochází jakoby skrz dům, kdy v přízemí je interiér vstupu a knihovny propojen s ulicí pásovým zasklením podél celé stavby na výšku člověka. Ulice je rozšířena do interiéru. Sedíc uvnitř v přízemí centra vnímám chodce venku a naopak. Při vstupu z ulice do domu po malé subtilní lávce je návštěvníkovi celý princip uchopení prostoru naservírován v celé své kráse. S průhledem do podzemních prostor galerie se může rozhodnout, kam se vydá.
Architekti vytvořili světlou tuhou skořápku pro jemný přirozeně prosvětlený bílý interiér. Stěny a stropy jsou bílé a na podlahách se leskne bílý mramor. Je to dokonalá hra se světlem a různými výškami jednotlivých prostor budovy. Průchody přirozeného světla do podzemních výstavních prostor jsou až neuvěřitelné. V letních měsících prostory pod úrovní ulice působí jako prozářená jeskyně. Z podzemí domu je možné průhledy vidět nebe a také nečekaně dotknout se ´stropu´, díky malým světlým výškám výstavních prostor. Hlavní sál auditoria je přes celou výšku bloku. Při procházení jednotlivými instalacemi po rampách spojujících jednotlivé úrovně, si ani člověk nepovšimne, že podešel ulici a nachází se na druhé straně.
Na celém programu centra umění je krásný volný vstup do budovy s variabilní nabídkou v průběhu celého roku. Je to místo s nábojem a sršící energií.

Architekt: architektonická kancelář Aires Mateus

Autoři: Manuel & Francisco Aires Mateus - http://www.airesmateus.pt/
Lokace: Rua Cândido dos Reis, Sinnes, Portugal
Investor: Câmara Municipal de Sines
Užitná plocha: 8065 m2
Realizace: 11/2005

Náklady: 8,2 mil Eur

Web:  www.centrodeartesdesines.com.pt

Aktuální program v centru umění:

LAVA WALKS = fotografie Teresy Huertas- Průzkumné a poetické vize krajinářské fotografie.

Aktuální výstava fotografických prací ukazuje spojení lidských zkušeností a mýtických míst. V územích, která se vyznačují šíří, hloubkou a velkými kontrasty, Teresa Huertas využívá své tělo jako nástroj a komunikuje jako partner s uměleckou krajinou. Na fotografiích evokuje některé historické pojmy z estetického ideálu krajiny a její vztah k rozjímání, jako romantickému ideálu. Síla realistického zachycení a dokumentu fotografie přírody putuje mezi hyper-realismem a poetickým zkoumáním krajiny.  Kurátorkou výstavy je Tavares Emily.

01. León / MUSAC - Museo de Arte Contemporáneo de Castilla y León

Na počest španělského architekta Luise Mansilly (1959-2012), který zemřel koncem února, začínám Cyklus textů – místa s kulturou – právě vybraným muzeem v Leónu.
´Místa s kulturou´ by nám mohla připomenout důležitost veřejného prostoru, který nás obklopuje, ve kterém se pohybujeme, ve kterém rádi trávíme čas, který nám může přiblížit umění.
Bývalé královské město León ležící v severovýchodní části Španělska přitahuje pozornost především svými krásnými historickými stavbami, gotickou katedrálou a románskou bazilikou. Na přelomu tisíciletí se vedení města rozhodlo hledat možnosti propojení současnosti se středověkým obrazem města a pokračovat v kulturním vývoji, nabídnout lidem místo kam můžou přijít a strávit ho s uměním.
Španělští architekti Mansilla a Tuňón navrhli pro město muzeum současného kastilského umění, zkráceně MUSAC. Pro lidi v Leónu se muzeum stalo ikonou, místem pro setkání a trávení volného času. Muzeum je postaveno v periferní části města.
Hlavní vstupní průčelí vás při vstupu ohromí svou barevností. Při návrhu muzea architekti hledali spojení se středověkým městem a novými možnostmi použití technologií při zpracování. Zdigitalizovali skleněné mozaiky z oken hlavní lodě katedrály a počítačem přenesli získanou barevnou škálu na přední skleněnou fasádu. Vytvořili barevné průčelí muzea, které vytváří veřejné náměstí a ukazuje spojení s dřívějším světem. Směrem k okolí se barevná variace vstupní fasády promění v šedomodrou.
Zdánlivá jednoduchost a měřítko kulturního centra ukrývá flexibilní proměnlivou šachovnicovou strukturu. Konstrukce působí hravě, ale ve skutečnosti je podřízena jednomu přísnému systému. Jednopodlažní budova je postavena z prefabrikovaných betonových prvků a tvoří ji soustava pravoúhlých a kosočtvercových místností, které jsou společně propojeny, s možností vzájemné variability propojenosti jednotlivých prostor oddělených dveřmi přes celou výšku. Meziprostory výstavních ploch jsou vyplněny vnitřními dvory, které je osvětlují společně s vertikálními převýšenými světlíky a zároveň umožňují poutavé průhledy. Světle šedý jednoduchý interiér hladkých lesklých podlah, doplněný matnými zdmi oživují žebrové stropy zvýrazněné osvětlením.
Sbírka muzea zahrnuje díla od devadesátých let až po současnost. Kromě výstavních prostor je zde také zázemí pro nejrůznější kulturní aktivity.
Architekti navrhli krásné převýšené prostory nerušící váš plynulý průchod muzeem. Prostor, podle autorů, který má podporovat spojení mezi lidmi a přírodou, artefakty a událostmi. Budete se zde cítit jako na návštěvě u přátel. Tyto prostory vás nechají samovolně rozjímat, procházet se. Je to půvabné místo, kam můžete kdykoliv přijít. Cestujeme za krásami a zajímavostmi historie, láká nás minulost. Objevujme také architekturu dnešní doby.
Za budovu MUSAC získali architekti Mansilla a Tuňón Evropskou cenu za architekturu, Mies van der Rohe award 2007. V hodnocení porota uvedla, že muzeum je místem, kde se umění dobře dýchá a kde se stírají hranice mezi soukromým a veřejným, mezi zaměstnáním a odpočinkem a mezi životem a uměním.



´I am starting to think that space is not a significant part of our preoccupations in life. Just time, that spills and slips between our fingers when we try to catch it.´ Luis Moreno Mansilla

Architekt: architektonická kancelář Mansilla+Tuňón
Autoři: Luis Moreno Mansilla, Emilio Tuňón Álvarez
http://mansilla-tunon.blogspot.com/
Lokace: Avenida de los Reyes Leoneses 24, León, Španělsko
Investor: Gesturcal S.A., Junta de Castilla y León
Užitná plocha: 21000 m2
Výstavní plocha: 3400 m2

 Realizace: 2004
Náklady: 26 mil Eur
Web: www.musac.es

Aktuální program v centru umění:Cross Dissolve–Break You Nice = Azucena Vieites – Výstava je výsledkem dlouhého procesu zahájeného v předchozích dílech, ve které z ženského pohledu zahrnuje používání, opakování a fragmentaci obrazu jako opakující se metody, kromě kategorizace podle pohlaví během dětství a vztah mezi spotřebou a výrobou. Vieites čerpá inspiraci z obrazu současné kultury. Kurátorem výstavy je Agustín Peréz Rubio.

Cyklus . místa s kulturou

 

místa s kulturou



´Místa s kulturou´ by nám mohla připomenout důležitost veřejného prostoru, který nás obklopuje, ve kterém se pohybujeme, ve kterém rádi trávíme čas, který nám může přiblížit umění. 

Centro de Artes . Sines

...navržená konstrukce centra umění umožnila v suterénu naprostou volnost a prostorovou variabilitu a v přízemí nerušené výhledy napříč celou budovou i spojení s venkovním městským životem. Robustnost stavby tu koketuje s lehkou transparentností a průhledy jednotlivými prostory exteriéru a interiéru. Pěší ulice prochází jakoby skrz dům, kdy v přízemí je interiér vstupu a knihovny propojen s ulicí pásovým zasklením podél celé stavby na výšku člověka. Ulice je rozšířena do interiéru. Sedíc uvnitř v přízemí centra vnímám chodce venku a naopak. Při vstupu z ulice do domu po malé subtilní lávce je návštěvníkovi celý princip uchopení prostoru naservírován v celé své kráse. S průhledem do podzemních prostor galerie se může rozhodnout, kam se vydá.

Aires Mateus